Má mě rád, nemá mě rád...

Svátek zamilovaných je stále na pranýři. Máme ho slavit nebo nemáme? Nějak mi uniká smysl těchto diskusí.

Za prvé – o jaké slavení se jedná? To, že si koupíme s blízkým člověkem vzájemně malou nebo pro mě za mě třeba i velkou pozornost, že zajdeme na sváteční oběd nebo večeři tam, kam běžně nechodíme, že pán koupí ženě květinu – no a co? Je to milé.

Za druhé – že má muž na takovéto věci myslet i kdykoliv jindy? Samozřejmě, že ano. Ale věřím tomu, že v dobře fungujícím vztahu žena květiny dostane i jen proto, že je třeba úterý (jinými slovy proto, že ji má muž rád). Protože ve vztahu špatném nepomůže ani Valentýn.

Za třetí – je to byznys, podnikatelé na něm vydělávají… A co má být? To je snad správné, když obchodník operativně reaguje na potřeby trhu… Je to stejné, jako byste vyčítali prodejcům vánočních stromků, že je na Vánoce prodávají.

A tak si říkám, jestli ti, co tak stále brojí proti údajným amerikanismům a svátek sv. Valentýna podkopávají, nejsou sobci, a nebo lidé osamocení, smutní a zhrzení, bez lásky a pochopení toho druhého. Protože kdyby to tak nebylo, pravděpodobně by tu radost druhému člověku chtěli dát.