Kolik tváří má lež?

Vládce je ten, na kom závisí naše budoucnost. Jistě je hezké myslet si, že my všichni jsme těmi, na kom záleží, jak se budeme mít v řádu následujících několika desítek let, ale skutečnost je jiná. Mezi prostředky, jak si udržet moc, patří mimo jiné i lež. Proč je tomu tak? A proč by ne? Vždyť i Joseph Goebbels, jeden z nejvyšších nacistických představitelů a válečný zločinec, který byl i říšským ministrem propagandy, tvrdil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Lež může mít mnoho příčin. Může být milosrdná, taková, která toho druhého má za úkol potěšit, či zákeřná, s podlým úmyslem ublížit, může být ale také vyřčená z nevědomosti nebo z mylného přesvědčení. Vládci často používají nejrůznějších forem lží ve svojí politicko-společenské praxi. Slibují lepší budoucnost, varují před nejrůznějšími vlivy, nabízejí líbivá řešení. S postupem času zjišťujeme, že svoje sliby neplní, ale vychytrale odůvodňují, proč je nešlo realizovat.

Užívání lží však může být dočasně i užitečné. Je to vlastně jistý motivační prvek, který podněcuje obyvatelstvo k vyšším výkonům v různých oblastech života a práce. Lidé samozřejmě netuší, že jsou motivováni lží, pokud by to věděli, ztráceli by zájem a snahu. Nevědomost je v tomto případě to hnací kolo motoru, a malá hezká lež lidem pomáhá mít sny i příslib jejich plnění. A lidé mají odjakživa touhu plnit si svoje sny. Problém nastává většinou až tehdy, když vůdci přeženou svoje lživé ambice. A přeženou je téměř vždycky. Když lidé pochopí, že nelze splnit sliby, které dostali, přestanou mít snahu něco dokázat. Vždyť jen hlupák by se hnal za něčím, co nelze dohnat. Říká se, že lež má krátké nohy. A já dodávám, že taky jepičí život. Neměli bychom jí ve svém životě dělat místo, neměla by patřit ke způsobům řešení nejrůznějších problémů a nepatří ani do komunikace jako takové. Vidím ji jako nutné zlo, proti kterému je třeba ze všech sil bojovat.