Bližší košile nežli kabát

Miláčku, já jsem tak přemýšlel, že když budeš každý den v práci o hodinu dýl, můžeš se v pátek vracet v poledne. V tom momentě miláčkovi přistál na hlavě předmět mé ruce nejbližší.

Samozřejmě měla moje osoba blízká pravdu, o tom není jistě pochyb. Ale rozhodně to nepotřebuji slyšet právě od ní, když vím, že už pátým měsícem je ona osoba sama doma a nemá aktuálně,  i když jistě jen dočasně, práci žádnou.

Je to stejné, jako když mi soused dělá přednášku o ekologii a pak mi 15 minut s nastartovaným autem vrní pod oknem. Přece si nebude sedat do studeného a nevyhřátého mazlíka.

Stejné, jako když vám kamarádka barvitě líčí jak nejlépe hubnout, a při té řeči si na talíř vyskládá vrchovatě dobrot, které jen v lednici nebo spíži objeví.

Stejné, jako když vám dítě tvrdí, že něco udělalo, a přitom vy moc dobře víte, že se na to synáček vykašlal a ještě bezostyšně lže do očí.

Je to stejné jako spousta jiných ukázek bezostyšnosti, kterými bych mohla argumentovat, avšak nechci vás jimi zatěžovat.

Takže poslední příklad za všechny. Prásk, bum. Je to stejné, jako když nám kážou pít vodu a sami pijí víno. Kdo, kdy, kde a jak moc už nechám na náhledu každého z nás.