Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě nejsem hotový

9. 07. 2016 12:52:10
Tak jsem onehdy dostal nový obojek. Velký, černý, kožený. Visí na něm jakási placka, prý je to známka, je tam vyryté moje jméno - Akim, adresa a telefonní čísla na pána a paničku.

Tak to jsem úplně nepochopil, moje jméno, to jo, kde bydlím, to taky, ale proč jejich telefony? To se zase chtějí chlubit cizím peřím, teda cizím psem, nebo co jako? Říkali mi, že to je prý proto, kdybych se ztratil, aby jim nálezce mohl zatelefonovat. Ale proč bych se měl ztrácet? Mně je u nich docela dobře a nikam nejdu. Pravda, občas, někdy, sem-tam, no... skoro na každé procházce... se jim trošku schovám... Ale to vám je taková bžunda... A nakonec se od nich vždycky nechám najít.

Ale abych se vrátil ještě k tomu obojku - panička z něho byla asi víc nadšená než já, pořád mi ho chválila a všechny upozorňovala, aby se nezapomněli podívat. Jako kdyby ten obojek byl lepší než já, no řekněte, nemají všichni obdivovat a chválit radši mě, než nějaký pásek, co mi dali kolem krku? Ale ona je vůdkyně smečky v tomto vůbec nějak divná, svým divochům taky chválí kdeco nového, co jim koupí – brýle, i jakýsi hadry, co si pak musejí dávat na sebe... Já nic takového nemám a je to super. Představa, že by mě hastrošili do něčeho, čemu říkají trencle, kalhoty, trika, mikiny nebo kšiltovky, mě děsí. Ale když se jim to líbí, tak prosím, ať si to nosí. Já zůstávám krásně volnýýý...

Ale když mi koupila nový pelech, to se mi líbilo. Je velký, červený a celý jen a jen můůůj. Proto jsem vrčel na jednoho z divochů, když se mi tam furt cpal a chtěl tam ležet se mnou. Tak to teda ne, to je moje a basta fidli. Nikomu ho nedám, s tím ať nepočítají. A asi ani nepůjčím, ostatně já jim do jejich pelechů taky nesmím, tak co.

Je pravda, že ho občas trošku někde natrhnu nebo nakousnu... ale já to dělám z lásky... Si hraju, ne? Jsem přece štěně, a to je asi podobné, jako dítě. Divoši mi to aspoň tak vysvětlovali. Akorát panička to nějak nechápe a ječí na mě, když to objeví, a ještě to pak zašije. To se pak jeden pes snaží zbytečně.

Moje panička je na mě přísná, ale má mě ráda, to se pozná. Naučila mě pusinkovat, je to sranda, hlavně když přijde někdo zvenčí, třeba jejich babička, a já na ni od radosti skočím a vlepím jí pusu, ta se pak ošívá a utírá hodně dlouho. A jak se na mě škaredě dívala, když jsem tak jednou před ní pěkně olízal stůl! No tak divoši tam nechali nějaké drobky, tak jsem to uklidil, podle mě mohla být ráda, ale ona místo toho málem padala do mdlob... Škoda, že nepadla úplně, já bych olízal i ji!!!

To s tím stolem samozřejmě moje panička neviděla, to bych dostal za ušiska, tak jí to ani neříkejte! Ale jinak je to veselá kopa, ta moje paní, to vám takhle třeba volala mému panu doktorovi a slyším, jak mu říká: „Pane doktore, my máme dostat příští týden vzteklinu, nechcete se stavit?“ A pak se oba chichotali do telefonu a vysvětlovali si co a jak, a víte, jak to dopadlo? JÁ jsem dostal injekci! No to jsem se teda moc nenasmál, to vám povím.

Jinak co se týká dalšího očkování, tak prý už mám všechno základní za sebou, tak aspoň že tak, protože tohle mě fakt moc nebavilo a docela to bolelo. A tím pádem taky začala nová kapitola mého života – škola. Páníčkům se nelíbilo, že se někdy zapomenu a svoje psí kamarády upřednostním před nimi... a tak se rozhodli, že budu chodit na cvičák. Když mám všechna povinná očkování, tak prý už můžu. No je to učení mučení, ale taky zábava! Vždycky se tam vyřádím, a pak jim v autě padnu a spím. Taky jsme byli na školicím víkendu na Vysočině! Všichni, celá naše smečka, které oni říkají rodina. A to si představte, že jsem se musel učit i v noci v lese! Ale užili jsme si to, moc. Jenom jestli si myslí, že zapomenu na svoje psí kámoše a kámošky, tak to ne... Mám je rád, fakt. A myslím, že oni mě taky.

Začíná léto a pro mě nová zkušenost - páníčci se se mnou učí chodit na houby. Upřímně štěknuto – někdy mají problém najít mě, natož houby... ale je to zase další nová zábava!

Tak se mějte moc fajn, taky si užívejte léta, a já se vám zase někdy ozvu. Jo a už umím docela obstojně štěkat, jako velký pes, i když prý ještě nejsem hotový. Zatím mám jen 6 měsíců a vážím 25 kg.

Ale to štěkání vám klidně předvedu! Panička říká, že je brutální!

Autor: Jitka Suchánková | sobota 9.7.2016 12:52 | karma článku: 24.79 | přečteno: 711x

Další články blogera

Jitka Suchánková

Kterak padající rentgen vyřeší dlouhověkost

Při vyšetření v ústecké Masarykově nemocnici zemřela pacientka. Podle dostupných informací spadl na ženu kus rentgenu.

12.10.2017 v 20:12 | Karma článku: 15.77 | Přečteno: 668 | Diskuse

Jitka Suchánková

Řezník Krkovička jak vyšitý

Jeden by řekl, že dnes se už takové věci nedějí. Konkurence je přece veliká, dobrý obchodník si TOHLE dovolit nemůže. Zkazilo by mu to přece pověst. A ejhle... Ono se to děje stále.

8.10.2017 v 18:35 | Karma článku: 16.91 | Přečteno: 940 | Diskuse

Jitka Suchánková

Potvory žravý

Ono to zvířátko nevypadá vůbec zle. Dokonce by se za jistých okolností dalo i říct, že je krásné. Roztomilé. Má miloučká očička a huňatý kožíšek. Prostě skoro jako domácí mazlíček.

4.10.2017 v 21:01 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 471 | Diskuse

Jitka Suchánková

Víkend nahouby

„Tento víkend je na houby“, pronesla dcera v sobotu ráno. V okně jsem větrala peřiny, pračka prala ostošest a sluníčko se s vervou hlásilo o svůj post na tomto světě v posledním zářijovém dni. Jeden by řekl – báječný volný den.

30.9.2017 v 20:25 | Karma článku: 16.23 | Přečteno: 628 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 1161 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 241 | Diskuse

Dana Urbanicsová

V. Náš život s Trpajzlíkem - Velké proměny

Je tomu skoro rok, co jsme do naší náruče, srdce a domácnosti přijali malou holčičku z kojeneckého ústavu, řečenou Trpajzlík. Moc ráda bych se s vámi sdílela s naším příběhem, jak to všechno bylo, je a snad i bude

16.11.2017 v 21:09 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 478 | Diskuse

Roman Enders

Co přinutí člověka běhat?

Divoká zvířata? Ta radši utečou sama. Tramvaj? Ale kdeže. Za chvíli je tu další. Jen tak z plezíru? Taky ne. Na vítr ve vlasech máme dnes lepší vychytávky. Vlak? Tak, tak. Ale přecejen trochu jinak...

16.11.2017 v 11:20 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 16.41 Průměrná čtenost 863

Jsem z rodu "psavců", kteří ačkoliv mívají určité odmlky z nejrůznějších důvodů (nepochopení manžela, časový press, nová láska ap.), vždycky se k psaní vrátí, protože bez něho prostě nemůžou být. S tím nic neuděláte. Publikuji kde se dá, knižně zatím vyšlo pouze Možná jsem blázen... (s odstupem času si myslím,že určitě), v nejasné fázi těsně před vydáním, avšak zbržděno krachem nakladatelství Olympia, je knížka Udělejte se mnou něco! (viz http://www.databazeknih.cz/knihy/udelejte-se-mnou-neco-78886). Stále mi slibují vydání a stále se to odkládá :-(

Na Facebooku Araby a Turky za "přátele" nepřijímám. Sledujte mě  také na Twitteru:  @ji_tuska

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.