Kdo nefandí, není Čech!
Každému, co jeho jest a já to zdravotnictví mám prostě víc v krvi. Vytkne-li mi někdo tento výběr, odpovím mu otázkou: „Žehlil jsi někdy?“ A debata je u konce.
Ale nejsem zase až takový sportovní analfabet, vím třeba, že hokej se hraje na ledu, s hokejkou a pukem a na třetiny, kdežto fotbal zase na hřišti, s míčem, do kterého se kope a má dva poločasy po 45 minutách. V hokeji jsou nájezdy, ve fotbalu penalty. Ale co je důležitější – fotbal má krásné chlapy! Teda hokej asi taky, jenomže jsou skrytí pod veškerou tou hokejovou výstrojí a není je vidět. Škoda.
Ale vraťme se k Mistrovství světa. Jsme dobří, ČEEŠI, DO TOHO!!! Když náhodou přepnu z třítisícího dílu bůhví kolikáté řady seriálu z naší ulice, vidím, jak makají, a když se zaposlouchám do nadšené komentátorovy řeči, a pochopím, že vyhráváme, zalije mě pocit štěstí a hrdosti. Skutečná národní hrdost.
Jenom si nejsem jistá, jestli bych se neměla jako správná fanynka českého národa chovat úplně jinak. Sehnat si tričko s vlajkou a nosit ho. Sehnat si vlajku a zapíchnout si ji do kabelky. Sehnat si vlajkové chrániče na zrcátka u auta a jezdit jedině s nimi. Nechat si namalovat vlajku na obličej. Nejsem vůbec in.
Ale ani přesto nejsem míň hrdá na svoji rodnou vlast.
Jitka Suchánková
Moje boje v myčce
Tuhle jsem v jednom nejmenovaném českém nekončícím seriálu zahlédla situaci, která ve mně vyvolala údiv a následně úsměv na rtech, protože ji dobře znám. Automatická myčka na auto...
Jitka Suchánková
Taky jste ti hodní pitomci?
S přibývajícím věkem jsem poněkud rozpolcená osobnost. Ale možná to nebude věkem, jedná se totiž o ten všeobecně známý fakt, že když dáte najevo, že něčemu rozumíte a dobře to ovládáte, tak je vám prostě práce přidáno.
Jitka Suchánková
Bližší košile nežli kabát
Miláčku, já jsem tak přemýšlel, že když budeš každý den v práci o hodinu dýl, můžeš se v pátek vracet v poledne. V tom momentě miláčkovi přistál na hlavě předmět mé ruce nejbližší.
Jitka Suchánková
Prince na bílých koních nechejte veterinářkám!
Ženy, dámy, nečekejte. Nečekejte dlouho na svého vysněného prince. Můžete umřít dřív, než se dostaví. Tak zní varování devíti lékařů z deseti.
Jitka Suchánková
Zastesklo se mi...
Najednou to prostě přišlo a začalo mi to okupovat moji hlavu zevnitř. Nemohla jsem myslet na nic jiného, nemohla jsem dělat, co jsem dělat měla i chtěla. MYŠLENKY. Nebo spíš VZPOMÍNKY. Nebo ještě líp –VZPOMÍNKOVÉ MYŠLENKY.
Jitka Suchánková
Jedno dítě nebo tři?
"Moje matka jenom jedno dítě má, a to jsem já..." Ano, jedná se o pozměněnou parafrázi neschopné Marfušky z notoricky známé pohádky Mrazík. A proč právě tato hláška mi přišla na mysl?
Jitka Suchánková
O tom, jak mě popudila TV jedním slovem
A na další díl tohoto seriálu se můžete EXKLUZIVNĚ podívat už dnes na naší stanici blablabla. Slovo EXKLUZIVNĚ ve mně rozproudilo dosud skrytý adrenalin.
Jitka Suchánková
Jak jsem přežila další karanténu
Covidové šílenství nás překvapilo s koncem roku 2019 a neopustilo nás ani o tři roky později. Jen se neustále vyvíjí a občas i stupňuje stejně jako tlak na očkování.
Jitka Suchánková
Ti psi mě ale vážně štvou
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Ano, dovolím si parafrázovat proslulé Pelíšky. Jen se mi nejedná o sprostá slova, jako spíš o sprosté činy.
Jitka Suchánková
Proč si letos dávám předsevzetí
Tak jsem si po mnoha, nutno říci, že neúspěšných, letech, dala předsevzetí. Ano, TO novoroční. Ta předchozí léta neúspěchu neberu v potaz.
Jitka Suchánková
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán
Nevím, kdo tohle rčení vyřknul jako první a možná je to jenom pouhý uměle vytvořený aforismus pro zasmání nebo snad Murphyho zákon, ale již několikrát se mi potvrdila pravdivost těchto slov. Naposledy dnes.
Jitka Suchánková
Nesahej mi na miláčka!
Výchova je základem, který formuje budoucího človíčka v těle matky až do stádia rovnoprávného člověka. A že je výchova prubířským kamenem, většinou víme též. Jsme zaneprázdnění, zaměstnaní, líní, volíme cestu co nejmenšího odporu...
Jitka Suchánková
Na velikonoční pondělí mě beránek nepokakal. Zvládla jsem to sama.
Je to samozřejmě pověra. Ale je to tak – aby vás na velikonoční pondělí nepokakal beránek, musíte mít na sobě něco nového. Zvláště dámy jistě tuto tradici ctí a dbají jejího naplnění. Já ji však letos cíleně opomněla.
Jitka Suchánková
Divočák jako prase
„Tyyy jooo, co to je?“ „Zpomal, zpomal, může jich být víc!“ Zabrzdím, zastavím, juknu do zpětného zrcátka – za mnou nikdo, přede mnou kde se vzalo tu se vzalo černé prase.
Jitka Suchánková
Jak se se mnou potopil Titanic
Jedinečná světová výstava, naposledy v Evropě, velkolepá rodinná show, vstupte na palubu legendárního Titanicu! Tak jsem teda vstoupila taky.
Jitka Suchánková
Zhasni ty dálkový
Jezdím do práce autem. A mluvím s ostatními řidiči, kteří jedou proti mně nebo přede mnou, případně za mnou.
Jitka Suchánková
Nechci létat na rogalu
Víkend, když se zadaří, znamená mimo jiné i to, že si můžu pospat, což po celotýdenním brzkém vstávání maximálně oceňuji. Někdy je to ovšem poměrně náročné.
Jitka Suchánková
O bazalce na úbytě, umytých oknech a zavařených okurkách
Znáte ten pocit, když si jdete do koupelny jen umýt vlasy, a vydrhnete přitom celou koupelnu, a pak se bojíte jít si do kuchyně jen uvařit kávu?
Jitka Suchánková
Dvě čárky bez wifi
„Je tady wifi?“ Tento dotaz mi přišel na louce poněkud nepatřičný. Měla jsem chuť odpovědět mladému hochovi, že pro wifi je nutno se vrátit až tam, odkud přišel.
Jitka Suchánková
Malá domů
Byla jednou jedna holčička. Měla blonďaté vlásky a chtěla se stát tou nejčestnější a nejspravedlivější. A to je málokdo.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 73
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 825x
Na Facebooku Araby a Turky za "přátele" nepřijímám, stejně jako americké lékaře a vysloužilé vojáky. Sledujte mě na Facebooku nebo také na Twitteru: @ji_tuska