Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Milenci na rohu ulice

4. 04. 2016 17:41:50
Vím, že tímto příspěvkem vzbudím vlnu nevole. Velkou vlnu. Skoro bych řekla, že tsunami. Budete mi psát, že jsem stará rašple a jen závidím. Ale já musím. Prostě musím. Musím to napsat.

Já jim to fakt nezávidím. To tisknutí dvou těl co nejvíc to u výlohy místního obchůdku jde. Ty vyzývavé pohledy dvou párů očí, které doslova řvou do očí kolemjdoucích lidí, kteří tiše otvírají dveře obchodu a nemohou si nevšimnout těch propletenců Ona a On. „Podívejte se na nás, jen se podívejte, jak se máme rádi! My se nemáme za co stydět!“

Hrdě koukají na ostatní, pevně přitisknut jeden ke druhému. „Všichni nám závidíte. Celý svět nám závidí!“

Ten pár ještě netuší, že když se všichni koukají, neznamená to, že taky schvalují to, čeho jsou němými svědky. Nebo oněmělými. Nemohou ještě tušit, že mnohdy větší láska znamená pohladit toho druhého po tváři a vzít ho za ruku, a ne mu strkat jazyk přede všemi kamsi hodně hluboko, protože tak to viděli v kině, když je pustili na mládeži nepřístupný film. A jestli nechali projevit svoji zvídavost, jistě už někde viděli i mnohem víc než jen líbačku po francouzsku.

Ale v životě není nepřístupné to, co v kině. V dennodenní realitě si můžeme odžít téměř cokoliv, co se nám zamane, záleží na naší povaze, temperamentu, odvaze, inteligenci... Jen bychom neměli zapomínat, že vše je krásné ve svůj čas.

Mladý pár, který mě, ačkoliv zdaleka nejsem puritánka, vyburcoval k napsání této úvahy, nedospěl ještě do věku, kdy by si uvědomoval, oč se právě svým chováním ochuzuje a o kolik nervů připraví jedny i druhé rodiče, až se jim to dřív nebo později donese, a věřte, že ono se jim to jistojistě donese.

Chlapci i dívce totiž ještě bezesporu nebylo ani dvanáct let. Dle mého měli věk na stavění čehokoliv z lega, hraní her typu „město, jméno, zvíře, řeka...“, dobře, klidně i online her na svém počítači. Místo toho se chovali jako předčasně zestárlí a bylo to poznat, protože dělali něco a nevěděli, co vlastně od toho mají očekávat.

A teď mě kamenujte.

Autor: Jitka Suchánková | pondělí 4.4.2016 17:41 | karma článku: 21.40 | přečteno: 973x

Další články blogera

Jitka Suchánková

Kterak padající rentgen vyřeší dlouhověkost

Při vyšetření v ústecké Masarykově nemocnici zemřela pacientka. Podle dostupných informací spadl na ženu kus rentgenu.

12.10.2017 v 20:12 | Karma článku: 15.77 | Přečteno: 668 | Diskuse

Jitka Suchánková

Řezník Krkovička jak vyšitý

Jeden by řekl, že dnes se už takové věci nedějí. Konkurence je přece veliká, dobrý obchodník si TOHLE dovolit nemůže. Zkazilo by mu to přece pověst. A ejhle... Ono se to děje stále.

8.10.2017 v 18:35 | Karma článku: 16.91 | Přečteno: 940 | Diskuse

Jitka Suchánková

Potvory žravý

Ono to zvířátko nevypadá vůbec zle. Dokonce by se za jistých okolností dalo i říct, že je krásné. Roztomilé. Má miloučká očička a huňatý kožíšek. Prostě skoro jako domácí mazlíček.

4.10.2017 v 21:01 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 471 | Diskuse

Jitka Suchánková

Víkend nahouby

„Tento víkend je na houby“, pronesla dcera v sobotu ráno. V okně jsem větrala peřiny, pračka prala ostošest a sluníčko se s vervou hlásilo o svůj post na tomto světě v posledním zářijovém dni. Jeden by řekl – báječný volný den.

30.9.2017 v 20:25 | Karma článku: 16.23 | Přečteno: 628 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 1161 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 241 | Diskuse

Dana Urbanicsová

V. Náš život s Trpajzlíkem - Velké proměny

Je tomu skoro rok, co jsme do naší náruče, srdce a domácnosti přijali malou holčičku z kojeneckého ústavu, řečenou Trpajzlík. Moc ráda bych se s vámi sdílela s naším příběhem, jak to všechno bylo, je a snad i bude

16.11.2017 v 21:09 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 478 | Diskuse

Roman Enders

Co přinutí člověka běhat?

Divoká zvířata? Ta radši utečou sama. Tramvaj? Ale kdeže. Za chvíli je tu další. Jen tak z plezíru? Taky ne. Na vítr ve vlasech máme dnes lepší vychytávky. Vlak? Tak, tak. Ale přecejen trochu jinak...

16.11.2017 v 11:20 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 16.41 Průměrná čtenost 863

Jsem z rodu "psavců", kteří ačkoliv mívají určité odmlky z nejrůznějších důvodů (nepochopení manžela, časový press, nová láska ap.), vždycky se k psaní vrátí, protože bez něho prostě nemůžou být. S tím nic neuděláte. Publikuji kde se dá, knižně zatím vyšlo pouze Možná jsem blázen... (s odstupem času si myslím,že určitě), v nejasné fázi těsně před vydáním, avšak zbržděno krachem nakladatelství Olympia, je knížka Udělejte se mnou něco! (viz http://www.databazeknih.cz/knihy/udelejte-se-mnou-neco-78886). Stále mi slibují vydání a stále se to odkládá :-(

Na Facebooku Araby a Turky za "přátele" nepřijímám. Sledujte mě  také na Twitteru:  @ji_tuska

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.