hospodaření a pláč na špatném písečku

Mě vždy udiví pláč státních zaměstnanců, nad minimálním krouhnutím platů. V soukromém sektoru se krátí pracovní doba , tím pádem i peníze, omezuje se výskyt zaměstnanců , a tím pádem se práce dvou vyhodivších navrší na bedra již dvou zůstavších pracujících, říká se tomu drastická úspora v době krize. Vás státních zaměstnanců na jednom místě je přespříliš, a neříkejte, že ne. Nač například je na finančním úřadě v jednom kanclu potřeba tří ženských? Mnou vypozorováno, jedna telefonuje s babičkou a zároveň si objednává punčocháče přes net pro dítko, druhá xeroxuje dva papíry a usrkává kafe přes půl hodiny. Třetí ano jedná třeba se mnou, ale chůze přes chodbu k šéfovi a zpět jí trvá pře třičtvrtě hodiny, protože se opomene před dveřmi a řeší s kolegyní rozvod. Takto to vypadá ve státní sféře. Kdyby takto pracoval každý, jsme všichni zaměstnanci ve státní sféře a raději ani necekneme, ale vy raději uděláte humbuk a jdete do ulic, jen pro to, aby vám váš zadek zůstal tam kde je.