Štěkám, nehárám a čůrám na holčičku
Prakticky je to jenom na sobotu a neděli, a to teda není žádná sranda.
Nejdřív jsem svoji nevoli dával najevo malým pokňučeníčkem a smutnýma psíma očima, ale bylo mi to prd platný, tak jsem toho nechal. Říkají mi, že ještě pár týdnů a bude zase všechno v normálu, no už aby to bylo! Vono se vůbec děje kolem takových věcí, kterým nerozumím…
Tak třeba: všichni už si zvykli, že štěkám. Panička říká, že brutááálně, a asi se jí to líbí, ale z toho mě zase okřikuje, ať jsem zticha, no pes aby se v tom vyznal, fakt.
Moje kámošky největší jsou taky divný. Obě. Nekecám. Všichni je obskakují a starají se o ně, jako by byly snad nemocné nebo co… Přitom jim ale nic není. Jak jen tomu říkají… jo, prý hárají. Já asi nehárám, protože mně to nikdo neřekl. A nevidím na tom teda nic zvláštního, ale oni se ti dospělí člověci tak potutelně usmívají a chichotají, a že prý příští perioda Genny a Carin mě už tak v klidu nenechá. Hm, to teda jako nevím proč…
Ale víte co je horší? Oni se mi smějí. Nekecám. Mají ze mě srandu, když čůrám. Prý tak velký pes (to jako já) a čůrá na holčičku. Já ale nevím, co je na tom špatného, Carin s Genny to dělají taky tak a nikdo jim nic neřekne. To mě teda štve.
Jinak chodíme poctivě na cvičák. Tam je aspoň zábava, kámoším tam s Alexem, to je maďarský ohař, a já jsem rád, že je to taky kluk, aby se neřeklo, že kámoším jenom s holkama… A představte si, že naše bábi a jeho bábi se taky kámoší! Ale jako už dlouho, ještě než jsem se seznámil já s Alexem. No a na ten cvičák můžou i moji malí divoši, a bývá to v době, kdy jsou doma, tak to je fajn. I když oni se tam čachtají většinou v řece a já tu vodu zas tak nějak nemusím. Jo – to kdyby se náhodou topili, to bych je asi zachránil, už jsem jednou taky plaval, když mi nezbylo nic jinýho, bylo to u nás doma v bazénu a nadšený jsem z toho teda dvakrát nebyl, ale oni jsou ti chlapečci dost šikovní, tak snad to nebude ani potřeba.
Už jsem vám říkal, že to jsou dvojčata? Jmenují se Jakub a Jáchym. Ale teda upřímně – lidi z toho nadělají… To slyším furt – jé, to jsou pěkní chlapečci, to jsou dvojčátka, že? A co jako? Víte co jsem já? Já, Akim Benjamin z Manyangy, jsem ze třináctiterčat! To čučíte, co??? Bylo nás 8 kluků a 5 holek. Jééééé… kdepak asi všichni jsou… fňuk…
Tak se mi udělalo nějak smutno u srdíčka, že musím nechat psaní… A víte co? Třeba to zaspím. Tak teda dobrou…
Jitka Suchánková
Moje boje v myčce
Tuhle jsem v jednom nejmenovaném českém nekončícím seriálu zahlédla situaci, která ve mně vyvolala údiv a následně úsměv na rtech, protože ji dobře znám. Automatická myčka na auto...
Jitka Suchánková
Taky jste ti hodní pitomci?
S přibývajícím věkem jsem poněkud rozpolcená osobnost. Ale možná to nebude věkem, jedná se totiž o ten všeobecně známý fakt, že když dáte najevo, že něčemu rozumíte a dobře to ovládáte, tak je vám prostě práce přidáno.
Jitka Suchánková
Bližší košile nežli kabát
Miláčku, já jsem tak přemýšlel, že když budeš každý den v práci o hodinu dýl, můžeš se v pátek vracet v poledne. V tom momentě miláčkovi přistál na hlavě předmět mé ruce nejbližší.
Jitka Suchánková
Prince na bílých koních nechejte veterinářkám!
Ženy, dámy, nečekejte. Nečekejte dlouho na svého vysněného prince. Můžete umřít dřív, než se dostaví. Tak zní varování devíti lékařů z deseti.
Jitka Suchánková
Zastesklo se mi...
Najednou to prostě přišlo a začalo mi to okupovat moji hlavu zevnitř. Nemohla jsem myslet na nic jiného, nemohla jsem dělat, co jsem dělat měla i chtěla. MYŠLENKY. Nebo spíš VZPOMÍNKY. Nebo ještě líp –VZPOMÍNKOVÉ MYŠLENKY.
Jitka Suchánková
Jedno dítě nebo tři?
"Moje matka jenom jedno dítě má, a to jsem já..." Ano, jedná se o pozměněnou parafrázi neschopné Marfušky z notoricky známé pohádky Mrazík. A proč právě tato hláška mi přišla na mysl?
Jitka Suchánková
O tom, jak mě popudila TV jedním slovem
A na další díl tohoto seriálu se můžete EXKLUZIVNĚ podívat už dnes na naší stanici blablabla. Slovo EXKLUZIVNĚ ve mně rozproudilo dosud skrytý adrenalin.
Jitka Suchánková
Jak jsem přežila další karanténu
Covidové šílenství nás překvapilo s koncem roku 2019 a neopustilo nás ani o tři roky později. Jen se neustále vyvíjí a občas i stupňuje stejně jako tlak na očkování.
Jitka Suchánková
Ti psi mě ale vážně štvou
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Ano, dovolím si parafrázovat proslulé Pelíšky. Jen se mi nejedná o sprostá slova, jako spíš o sprosté činy.
Jitka Suchánková
Proč si letos dávám předsevzetí
Tak jsem si po mnoha, nutno říci, že neúspěšných, letech, dala předsevzetí. Ano, TO novoroční. Ta předchozí léta neúspěchu neberu v potaz.
Jitka Suchánková
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán
Nevím, kdo tohle rčení vyřknul jako první a možná je to jenom pouhý uměle vytvořený aforismus pro zasmání nebo snad Murphyho zákon, ale již několikrát se mi potvrdila pravdivost těchto slov. Naposledy dnes.
Jitka Suchánková
Nesahej mi na miláčka!
Výchova je základem, který formuje budoucího človíčka v těle matky až do stádia rovnoprávného člověka. A že je výchova prubířským kamenem, většinou víme též. Jsme zaneprázdnění, zaměstnaní, líní, volíme cestu co nejmenšího odporu...
Jitka Suchánková
Na velikonoční pondělí mě beránek nepokakal. Zvládla jsem to sama.
Je to samozřejmě pověra. Ale je to tak – aby vás na velikonoční pondělí nepokakal beránek, musíte mít na sobě něco nového. Zvláště dámy jistě tuto tradici ctí a dbají jejího naplnění. Já ji však letos cíleně opomněla.
Jitka Suchánková
Divočák jako prase
„Tyyy jooo, co to je?“ „Zpomal, zpomal, může jich být víc!“ Zabrzdím, zastavím, juknu do zpětného zrcátka – za mnou nikdo, přede mnou kde se vzalo tu se vzalo černé prase.
Jitka Suchánková
Jak se se mnou potopil Titanic
Jedinečná světová výstava, naposledy v Evropě, velkolepá rodinná show, vstupte na palubu legendárního Titanicu! Tak jsem teda vstoupila taky.
Jitka Suchánková
Zhasni ty dálkový
Jezdím do práce autem. A mluvím s ostatními řidiči, kteří jedou proti mně nebo přede mnou, případně za mnou.
Jitka Suchánková
Nechci létat na rogalu
Víkend, když se zadaří, znamená mimo jiné i to, že si můžu pospat, což po celotýdenním brzkém vstávání maximálně oceňuji. Někdy je to ovšem poměrně náročné.
Jitka Suchánková
O bazalce na úbytě, umytých oknech a zavařených okurkách
Znáte ten pocit, když si jdete do koupelny jen umýt vlasy, a vydrhnete přitom celou koupelnu, a pak se bojíte jít si do kuchyně jen uvařit kávu?
Jitka Suchánková
Dvě čárky bez wifi
„Je tady wifi?“ Tento dotaz mi přišel na louce poněkud nepatřičný. Měla jsem chuť odpovědět mladému hochovi, že pro wifi je nutno se vrátit až tam, odkud přišel.
Jitka Suchánková
Malá domů
Byla jednou jedna holčička. Měla blonďaté vlásky a chtěla se stát tou nejčestnější a nejspravedlivější. A to je málokdo.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 73
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 825x
Na Facebooku Araby a Turky za "přátele" nepřijímám, stejně jako americké lékaře a vysloužilé vojáky. Sledujte mě na Facebooku nebo také na Twitteru: @ji_tuska