O bazalce na úbytě, umytých oknech a zavařených okurkách

Znáte ten pocit, když si jdete do koupelny jen umýt vlasy, a vydrhnete přitom celou koupelnu, a pak se bojíte jít si do kuchyně jen uvařit kávu?

My ženy to tak máme. Některé víc, některé míň. Nebo taky někdy víc a někdy míň. Troufám si říct, že víc než by nás to obtěžovalo, to spíš zdržuje. No představte si, jak třeba dlouho trvá, než umyjete a uspořádáte ledničku, abyste si mohli vyndat jogurt ke snídani! A když se nabere hned poránu takovéto zpoždění, jen těžko se pak v průběhu celého dne dohání. Potřebujete nakoupit, a v nákupních taškách a košících (a že jich doma máte!) je chaos, tak to musíte dát trošku do pořádku. Jdete na poštu s balíčkem a uklidíte při té příležitosti půl skříně s balicími papíry, izolepami a provázky. Potřebujete zavařit dvě sklenice okurků a umyjete kvůli tomu i dvacet dalších, co vám leží ve sklepě, a ještě tam zametete podlahu, případně i namokro vytřete, chcete jen utřít vnitřní parapet a najednou se vidíte, jak myjete celé okno a v horším případě perete i záclonu.

A pak že to máme jednoduché – jistě, automatická pračka vypere, sušička usuší, myčka umyje, ale výše zmíněné „drobnosti“ jsou činnosti, které děláme jaksi neplánovaně, bez rozmýšlení, tak to prostě náhle přijde a my nemůžeme jinak.

Dnes ráno jsem si chystala do práce rajčátka s mozzarelou a vědoma si toho, že na okně mi pěkně roste bazalka, šla jsem si pár lístečků utrhnout. No jak si myslíte, že to dopadlo? Měla jsem hezky zalité bylinky hned zrána a na verbenu mi nebylo líno dojít si namíchat vodu s dávkou hnojiva. A rajčátka se sýrem jsem snědla i bez bazalky.