Abych řekl pravdu, asi nebudu mít rád prázdniny. Zažil jsem to letos poprvé a vůbec se mi to nelíbí. Vypadá to, že se mi rozpadá moje smečka. Moji divoši jsou věčně někde v trapu a domů si je panička s páníčkem přivezou jen občas.
Prakticky je to jenom na sobotu a neděli, a to teda není žádná sranda.
Nejdřív jsem svoji nevoli dával najevo malým pokňučeníčkem a smutnýma psíma očima, ale bylo mi to prd platný, tak jsem toho nechal. Říkají mi, že ještě pár týdnů a bude zase všechno v normálu, no už aby to bylo! Vono se vůbec děje kolem takových věcí, kterým nerozumím…
Tak třeba: všichni už si zvykli, že štěkám. Panička říká, že brutááálně, a asi se jí to líbí, ale z toho mě zase okřikuje, ať jsem zticha, no pes aby se v tom vyznal, fakt.
Moje kámošky největší jsou taky divný. Obě. Nekecám. Všichni je obskakují a starají se o ně, jako by byly snad nemocné nebo co… Přitom jim ale nic není. Jak jen tomu říkají… jo, prý hárají. Já asi nehárám, protože mně to nikdo neřekl. A nevidím na tom teda nic zvláštního, ale oni se ti dospělí člověci tak potutelně usmívají a chichotají, a že prý příští perioda Genny a Carin mě už tak v klidu nenechá. Hm, to teda jako nevím proč…
Ale víte co je horší? Oni se mi smějí. Nekecám. Mají ze mě srandu, když čůrám. Prý tak velký pes (to jako já) a čůrá na holčičku. Já ale nevím, co je na tom špatného, Carin s Genny to dělají taky tak a nikdo jim nic neřekne. To mě teda štve.
Jinak chodíme poctivě na cvičák. Tam je aspoň zábava, kámoším tam s Alexem, to je maďarský ohař, a já jsem rád, že je to taky kluk, aby se neřeklo, že kámoším jenom s holkama… A představte si, že naše bábi a jeho bábi se taky kámoší! Ale jako už dlouho, ještě než jsem se seznámil já s Alexem. No a na ten cvičák můžou i moji malí divoši, a bývá to v době, kdy jsou doma, tak to je fajn. I když oni se tam čachtají většinou v řece a já tu vodu zas tak nějak nemusím. Jo – to kdyby se náhodou topili, to bych je asi zachránil, už jsem jednou taky plaval, když mi nezbylo nic jinýho, bylo to u nás doma v bazénu a nadšený jsem z toho teda dvakrát nebyl, ale oni jsou ti chlapečci dost šikovní, tak snad to nebude ani potřeba.
Už jsem vám říkal, že to jsou dvojčata? Jmenují se Jakub a Jáchym. Ale teda upřímně – lidi z toho nadělají… To slyším furt – jé, to jsou pěkní chlapečci, to jsou dvojčátka, že? A co jako? Víte co jsem já? Já, Akim Benjamin z Manyangy, jsem ze třináctiterčat! To čučíte, co??? Bylo nás 8 kluků a 5 holek. Jééééé… kdepak asi všichni jsou… fňuk…
Tak se mi udělalo nějak smutno u srdíčka, že musím nechat psaní… A víte co? Třeba to zaspím. Tak teda dobrou…
