Ne, nehonila jsem ho celou noc. Probudil mě až nad ránem, když začalo svítat. Zrovna se mi zdál nějaký docela fajn sen a jeho příchod mě vyděsil.
Lekla jsem se a nebyla jsem schopná okamžitě vstřebat, co se děje. Že by myš? Polilo mě horko, přesto jsem ještě víc zalezla pod peřinu. Možná moucha v okenní žaluzii, spekulovala jsem, než jsem znovu upadla do spánkového kóma.
Bohužel jen na chvíli. Vnímala jsem TO zase. Třeba je to zloděj. Co mám dělat? Že strašně tvrdě spím a možná jsem i ve spánku skonala, zalézt pod postel (vejdu se tam?) nebo si připravit něco k ruce, čím ho omráčím? Vedle sebe mám jen knížku a notebook. Knížka ho neohromí a noťasu je škoda.
Jsem vzrušená natolik, že se o mě snad brzy pokusí infarkt. Jsem paralyzovaná strachem a nevím, co mám dělat. Nikoho a nic nevidím ani neslyším, přesto přítomnost cizího elementu u mě v bytě vnímám snad nějakým šestým smyslem.
Vtom jsem ho uviděla. Těžko říct, jestli jsme se dívali z očí do očí, to jsem nepoznala, ani jsem neměla touhu na to přijít. Popadla jsem, co mi první padlo pod ruku, což byla asi deka (přesně si to nepamatuju), a prudkým nárazem jsem ho přitlačila ke zdi. Vzhledem k ještě téměř nočnímu tichu se rána rozlehla určitě i v bytě nade mnou. Byla vražedná na první pokus.
Odstranila jsem útočníkovy nechutné zbytky, vyčistila zeď od jeho krve a s pocitem dobře udělané práce a klidu jsem padla do postele. Varuju vás, se mnou si nic nezačínejte! Taky si můžu koupit Raid!
