Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O létajícím psu aneb Co se mi to stalo

14. 05. 2016 11:31:51
Moji milí! Tohle není vtip ani pohádka. Jsem létající pes a mám pro to důkazy. Připouštím, že jsem tedy ještě štěně, ale přál bych si, aby mi tato schopnost vydržela i do dospělosti, což ovšem není ani zdaleka samozřejmé.

Slyšel jsem totiž, že u lidí je to tak, že některá člověčí mláďata mají různé nadpřirozené schopnosti, které ovšem v tom složitém procesu dospívání postupně ztrácí. Nevím teda, jak se s touto informací poprat - jestli si mám to létání šetřit, aby mi dlouho vydrželo, nebo naopak se v tomto oboru zdokonalovat a doufat, že čím líp mi to půjde teď, tím víc mi toho zůstane i na potom. Prý se tomu u lidí říká „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“, ale vím já, jestli to platí i u psů? Maminku mám kdesi v tramtárii, teda v chovné stanici Manyanga, a řekněte sami - kdo mi to má asi vysvětlit? Moji pětiletí divoši vědí o životě ještě houby a vůdkyně smečky by se mi mohla taky vysmát, a kdoví, jestli by mě pak ještě nechtěla vrátit do stanice, že jsem se zbláznil. Ona tomu nadpřirozenu totiž moc nevěří.

Ovšem fotografická dokumentace její kamarádky Jany ji zviklala. Je to jasný důkaz toho, že letííííím! Sice jen kousek nad zemí, ale to nevadí. Třeba se to příště podaří až nad stromy. Ale zase nevím, jestli to mám vůbec chtít zkoušet tak vysoko – jednak aby mě bylo vidět (sice jsem už trochu povyrostl, někdo dokonce říká, že i hodně, ale přece jenom, marná sláva, ještě to není ono), a jednak teda nevím, no, jak to říct... Jestli bych se tak jako trošku nebál...

Ještě bych vám to moje létání měl trochu osvětlit. To máte tak: Já moc rád běhám a honím se se svými psími kamarády. Teda upřímně (ale doufám, že se mi nebudete smát!) – největší moji psí kamarádi jsou vlastně dvě holky. Boxerky. No a já když je uvidím, tak se mi občas - vlastně skoro vždycky - stane, že úplně zapomenu na své páníčky a ti se pak na mě zlobí, že je neposlechnu a místo abych běžel k nim, mažu si to na druhou stranu za Carin nebo za Gennou. Jenže ony mě kámošky vždycky volají a lákají a já je mám taky rád. Tak se vždycky pěkně přivítáme a trochu si samozřejmě od samé radosti zaskotačíme. Pravda, někdy se to naše skotačení trochu zvrhne, ale já za to přece nemůžu, ony mě holky vždycky tak rozdovádí, že pak prostě zapomenu na slušné vychování a řádím s nimi o sto šest. No a právě v jednom takovém parádním odpoledni, kdy nás páníčci nechali, ať se vydovádíme a sami si pořád něco povídali (sice nechápu co, ale aspoň nás nechali být), se to stalo. Hrajeme si, honíme se, já běžím, běžím, skáču, běžím... A najednou letím!!! Pravda, jen kousek, ale jak jsem již řekl, mám důkaz! A jsem na to náležitě pyšný.

A už si ze mě přestaňte dělat srandu, nebo uvidíte!!! Vrrrrrrrrr...

Autor: Jitka Suchánková | sobota 14.5.2016 11:31 | karma článku: 16.20 | přečteno: 344x

Další články blogera

Jitka Suchánková

Depka z napůl rozmixovaných jater

Být emancipovaná žena nebyl nikdy můj sen, nicméně jsem se k tomuto vzoru pomalu díky nejrůznějším životním peripetiím vcelku zdárně dopracovala. Jsem soběstačná, samostatná, schopná života singl.

25.2.2017 v 13:55 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 520 | Diskuse

Jitka Suchánková

Možná měla paní učitelka popito

Tak nám začal nový školní rok. Děti jsou natěšené na další vědomosti, kantoři odpočatí... Nebo to jsou staré báje a pověsti?

2.9.2016 v 23:17 | Karma článku: 15.36 | Přečteno: 875 | Diskuse

Jitka Suchánková

Štěkám, nehárám a čůrám na holčičku

Abych řekl pravdu, asi nebudu mít rád prázdniny. Zažil jsem to letos poprvé a vůbec se mi to nelíbí. Vypadá to, že se mi rozpadá moje smečka. Moji divoši jsou věčně někde v trapu a domů si je panička s páníčkem přivezou jen občas.

21.8.2016 v 19:07 | Karma článku: 24.27 | Přečteno: 593 | Diskuse

Jitka Suchánková

Ještě nejsem hotový

Tak jsem onehdy dostal nový obojek. Velký, černý, kožený. Visí na něm jakási placka, prý je to známka, je tam vyryté moje jméno - Akim, adresa a telefonní čísla na pána a paničku.

9.7.2016 v 12:52 | Karma článku: 24.79 | Přečteno: 709 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Když je šéfem terorista

Víkend pro mě znamenal jediné. Páteční odpoledne a sobotu, to jsem měla dobrou náladu. Od nedělního rána mně bývalo zle. Zle z toho, že musím jít zase do práce.

26.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 6.86 | Přečteno: 264 | Diskuse

Iva Marková

94 měsíců jsem prožil jako galejník

Ladislav Matyáš (1910-2008) byl v r. 1952 odsouzen k 16ti letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ztrátě čestných práv občanských. Rehabilitován byl v r. 1993.

25.9.2017 v 22:06 | Karma článku: 17.73 | Přečteno: 422 | Diskuse

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 162 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 821 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.80 | Přečteno: 1827 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 873

Jsem z rodu "psavců", kteří ačkoliv mívají určité odmlky z nejrůznějších důvodů (nepochopení manžela, časový press, nová láska ap.), vždycky se k psaní vrátí, protože bez něho prostě nemůžou být. S tím nic neuděláte. Publikuji kde se dá, knižně zatím vyšlo pouze Možná jsem blázen... (s odstupem času si myslím,že určitě), v nejasné fázi těsně před vydáním, avšak zbržděno krachem nakladatelství Olympia, je knížka Udělejte se mnou něco! (viz http://www.databazeknih.cz/knihy/udelejte-se-mnou-neco-78886). Stále mi slibují vydání a stále se to odkládá :-(

Na Facebooku Araby a Turky za "přátele" nepřijímám. Sledujte mě  také na Twitteru:  @ji_tuska

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.